19.09.2024 - 23.11.2024
Výstavní síň Chrudim v Divadle Karla Pippicha
V celoroční sérii výstav představujících umělce působící v okolí Chrudimi jsme se dostali po Martinu Doškovi a Bedřichu Glaserovi k výstavě malíře, kreslíře, počítačového grafika, sochaře, hudebníka a básníka Adolfa Lachmana.
- PRODLOUŽENO DO 23.11.2024
- otevírací doba od 19.9. ÚT–PÁ 10–13 14–17 h, SO–NE 14–17 h
- komentovaná prohlídka v neděli 10.11. v 15 h, sraz je přímo na místě
- vernisáž ve středu 18. září 2024 v 17,30 h
- vstupné: 20 Kč
K výstavě je i malý doprovodný program, a to v podobě pracovních listů. Přijďte se podívat a zároveň je vyzkoušet.
Adolf Lachman se narodil v roce 1977 v Pardubicích, žije nedaleko Chrudimi v Lánech. Vystudoval pražskou uměleckou školu Václava Hollara, po té Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik profesora Zdeňka Berana. Tedy tam, kde šlo o tu nejvyšší iluzi reality. Hyperrealisticky maloval jen zpočátku. Mnohem více je brilantním kreslířem, tuto schopnost z tužkových a propiskových kreseb převádí do digitální podoby. Nástrojem Adolfa Lachmana je počítač, v něm doplňuje a finalizuje barvy, modelaci a textury. Ikonická je jeho práce pro Amanita Design: Samorost 3 a Machinárium. Třetí rozsáhlá hra je ve vývoji. Neobává se využívat možností umělé inteligence. Aktuálně se v kresbách a tiscích soustředí na sérii „dřevnatění“ (i to nejsilnější z dějin civilizace může prorůst stromovou strukturou) a na objekty závodních aut, stíhaček, motorek a trucků v kontaktu s přírodou a jejími zákony. Vystupuje s kapelou Rowná záda, společně s přáteli Zdeňkem Daňkem a Rowanem Kudláčkem. A je členem Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, pro jehož kapli vytvořil Křížovou cestu.
Adolf Lachman vytváří alternativní svět, který se trochu podobá tomu našemu. Jsou v něm hrdinové a hrdinské příběhy, zbytky civilizace, továrny, hrady, kostely, hájovna a libozvučná krajina. Je to země přirozeně ekologická, obydlená podivuhodnými bytostmi, v nichž se mísí biologie a industrie. Umělec buduje svou romantickou představu o zodpovědném vesmíru, kde paroboti žijí v souladu s přírodou, a lidé taky, ale jen ti, kdo dokážou k planetě přistupovat s respektem.
Výstava se dotýká tématu městského člověka a jeho vztahu k přírodě. Jak o ní od dětství přemýšlí, jak ji vnímá, obdivuje, sleduje, čím ji civilizace devastuje, tvoří si legendy, pomáhá ji chránit dítě města. Nevíme přesně, co zemi víc prospívá, než to, že by měl být člověk pokornější a svoje činy víc promýšlet a prožívat. Autor si svůj názor na svět vytvářel v Pardubicích, městě vědy, chemie, nebezpečných továren (Explosia, Synthesia), kde se vyrábějí výbušniny. Nekultivované ohrazené prostory těchto fabrik se nepodobají žádnému soudobému parku, což Lachman využil v přemýšlení o vývoji civilizace.
Parobot je pardubický robot, žije v podobné zahradě, mechanické ZOO, do jaké můžete proniknout jen jako zlobivý kluk přelezením přísně zakázaného plotu. Na digitálních tiscích ožívá zlatý věk mechaniky, 19. století, kdy se rodily představy, čeho může lidstvo dosáhnout společně s myšlenkami národů, a v literatuře a umění kvetl romantismus. Minulost se setkává s možnou budoucností. Pokud si zemi zničíme, život může vzniknout znova, ale už nebude stejný, možná, jak to předpokládali Karel Čapek a Phillip K. Dick, bude biomechanický. Zkratka MECHTECH označuje mechaniku a oživlou technologii, ale také mech a zeleň, v níž se člověku žije lépe, než v betonových džunglích soudobých měst.
Martina Vítková
